REPORT
Zamyšlení ke Kamikaze Dimension
DC Promo se zase blýsklo velmi kvalitní akcí. Dobrý line-up, výborný zvuk a světla, zkrátka to na co jsme byli v L-klubu zvyklí. Kdyby zůstalo jen u tohoto hodnocení, člověk by mohl nabýt dojmu, že se do eLka vrátila špičková párty.
Bohužel nestalo se tak a co je na tom nejhorší, odehrálo se tam něco, co jsem doposud neměl možnost zažít. Dobře, abych byl přesný, ne v takové míře, jako právě v noci z pátku na sobotu, ale začnu po pořádku.
Co mě hned na úvod překvapilo, byla velmi důkladná prohlídka u vchodu. Veškeré kapsy, batůžky a tašky byli prohledány, což je určitě chvályhodné. Jen jsem nemohl pochopit, proč „šmátrači“ lidem vyhazovali i pár jointů, které měli zcela evidentně pro svou vlastní potřebu. Opravdu nevím, o co v tomto případě pořadateli šlo a myslím si, že tím nepomůže ani sobě a ani nikomu jinému.
No nic, jdeme dál. Co bych pochválil je motivace pro příchozí, aby dorazili do 22té hodiny a zajistili si tak nižší vstupné. Díky tomu byl prostor uvnitř už po desáté, kdy jsem se dostavil i já, velmi slušně zaplněn. Začínám se tedy věnovat dění, tzn. fotoreportu, hudbě, tvářím známým i neznámým ;).
Stihl jsem ještě asi 20 minut vystoupení Džejára a podotknul bych, že na mě udělal celkem dobrý dojem, i když moc nevybočoval ze svého standardu. Niku jsem v podstatě propásl a nemá cenu, abych se k jejímu hraní jakkoliv vyjadřovat, za to jsem však našel zalíbení v rytmech housu a konverzaci s lidmi. Skipworker, který hrál před Inigem mě naladil na pohodovou vlnu a rád bych připomněl, že jeho sety mají vysokou úroveň, jinak řečeno hraje hezky.
V době, kdy míchal desky právě Skipworker, všiml jsem si resp. pocítil jsem cosi divného. Stál jsem tam uprostřed parketu, vnímal hudbu, pozoroval světla a začalo mi to vrtat hlavou, co je špatně? Došlo mi to zhruba za hodinu v čase hraní Iniga Kennedyho. Musím se s vámi podělit o ten okamžik, kdy se člověku otevřou oči a on vidí, co ještě nikdy neviděl. Lidé přestali býti lidmi a bez ohledu na muziku se jen systematicky pohybovali do rytmu. Co to je???! Říkáte si, že to už jste viděli kolikrát? NE! Věřte mi! Když beru v úvahu návštěvnost, pak to dělá odhadem 900 lidí. K čemu to ale je, když tady nepanuje vůbec, opakuji VŮBEC žádná atmosféra, radost, ohleduplnost. Vlastně jako by na parketu ani nikdo nebyl, ale přece něco jsem tam našel. Zástupy droidů bez duše, emocí se zájmem tak maximálně o to užít si svůj doping. Líto mi pak bylo nejenom djs, ale především vás, kteří jste se přišli skutečně pobavit a užít si fajn muziku. Tohle jsou okamžiky, kdy se zdráhám takovou akci nazývat párty. Pokud se nepletu, tak smysl párty nemá nic společného s tím co se dělo 19-20.3 v L-klubu. Cítím trochu politování nad tím, že jsem na to o čem cca před rokem mluvil Aleš Bleha, přišel až teď, ale lepší je pozdě než nikdy.
Závěrem bych chtěl apelovat hlavně na mladé lidi, aby si ujasnili proč chodí na párty a popřemýšleli nad tím, co jim to přináší. Nemůžu se ubránit dojmu, že jsem už starej a že jako nechápu mladší generaci, ale pokud by měli skutečně takhle vypadat kluby, pak je snad lepší říct sbohem a popřát L-klubu klidný spánek...
