Samothraki Dance Festival - aneb 14 day in the ZOO

Stejně jako loni i letos proběhl na řeckém ostrově Samothraki pod záštitou městského zastupitelstva 7 denní letní Open Air festival, ve zkratce SDF. Tento středně velký ostrůvek sopečného původu nacházející se v severo-východní části Řecka, svojí rozlohou cca 30x25km je dostupný pouze lodní dopravou ze zhruba 100km vzdáleného přístavu položeného v jinak malém, historicky známém městečku Alexandroupole. Doprava je umožněna všemi možnými způsoby, od letu letadlem až po automobilovou, či vlakovou dopravu. Nadpis pro tuto verzi reportáže jsem zvolil "14 day's in the Zoo", poněvadž se vše odehrálo v průběhu ne 7 dnů, po kterých festival běžel, ale různé události se udály i během dopravy na tuto akci, které jsou hodné zaznamenání pro všechny české členy výpravy ...možná i pro budoucí psy-travellery - stojí to za to!



Pondělí v půl osmé ráno na pravidelnou autobusovou linku Praha-Brno-Sofie. K mému překvapení byl dvoupatrový autobus patřící Bulharské cestovní kanceláři téměř prázdný, přičemž posádku z větší části tvořili bulharsky hovořící občané. Hlavní delegátka, která se uměla maximálně tak česky usmát, se snažila cestující uklidnit, že cesta proběhne v pořádku. Cestou ke slovenským hranicím se bus stavil ještě pro 3 Brněnské travellery a hurá na hranice CZ-SK. Po hodinovém odbavování, které mi přišlo jako celá věčnost, se bus dal zase konečně do pohybu . 24 hodinovou cestu jsem se snažil vyplnit koukáním z okna ( v noci opravdu zábavná činnost ), čtením hodnotné literatury a po 50té prohlížení si svého nového, dle evropských norem vyhlížejícího cestovního pasu. Během cesty jsem dostával SMS ve smyslu, že několika dalším výpravám zbývá do doražení do místa, odkud by se mělo vyplout pouhých 300km, což mi vzhledem k nekonečnému putování po Jugoslávii na náladě nepřidalo - "ale co", říkal jsem si, aspoň někdo se má líp! V Sofii "mělo" vše proběhnout více než hladce ...haha. Autobus, který mne měl přepravit ze Sofie do Thesaloniky/Soluňe měl "pouhé" 12 hodinové zpoždění, takže jsem si alespoň splnil sen a vydal se neplánovaně po kráse historických památkách tohoto kdysi pro české občany populárního hlavního města Bulharska. Peníze mi směnili ve velmi výhodném kurzu 2:1 přímo v cestovce a při pohledu na pro Čecha opravdu nízké ceny jsem vyrazil jako "německý turista" do víru velkoměsta. Bylo mi jasné, že jsem mezi Bulhary velmi nápadný svým zjevem, což mi za chvilku dokázali malí parchanti žebrající o mé jinak v Praze těžce vydělané peníze. S větou "I haven't leva" jsem nepochodil, poněvadž ty malý krysy byly zvyklí i na eura. Když jsem se snažil naznačit, že žádný prachy prostě nedám, tak mi aspoň z ruky vytrhli mou půllitrovou láhev coly. V jednu chvíli jsem si přišel jak v nějaký hodně špatný grotesce, když jsem před touhle žebrající holotou zaběhl do pravoslavného kostela s dvěma východy, kde jsem se snažil hrát velký zájem o shlédnutí nástěnných fresek a přitom koutkem oka sledoval, jestli je druhý východ prázdný, abych těm peněz-žíznivým bestiím unikl. Neměl jsem šanci - už tam na mě čekali, abych jim jakožto západní turista koupil alespoň zmrzlinu. NE!!! ...leva jsem měl jenom v bankovkách a kdybych jim dal tu jedinou pětibankovku, neměl bych zase já nic :P ...ostatně, colu už mi vzali a už už tak jsem měl sám žízeň. Uposlechl jsem varování několika českých internetových stránek a zašel jsem do pokud možno alespoň nějak vyhlížející "restaurace", která nabízela k jídlu i umytí rukou. Zde jsem narazil na první komunikační bariéru, narozdíl od těch malých žebrajících děcek ...restauratér neuměl ani žblebt anglicky. Nevadí, němčinu ovládám přece také ;), jenže milý čišník neuměl ani pořádně Německy a nad azbukou vyhlížejícím menu jsem kapituloval domluvou na šopském salátu s colou. Po návratu na autobusové nádraží jsem zjistil, že bus má ještě nějaké to zpoždění, takže jsem zavítal do nádražní kavárny, kde za v přepočtu 30kč jsem dostal 2xcolu + 2xpresso :)



Cesta do Thesaloniky byla již relativně v pohodě. Polovinu cesty jsem prospal. Probudilo mne až silné rupnutí v krku, když řidič našeho busu předjížděl další tři autobusy přes dvě plné čáry a nějak mu to zřejmě nevyšlo. Teprve v tu chvíli jsem si uvědomil, o čem to všichni čtou v novinách, když na titulní stránce jakéhosi plátku byly fotografie všech druhů bouraček, které jsou k vidění ve filmech. No, jel jak ďas a proto jsem se nemohl divit, když už v 6 hodin večer jsme stáli na BG-GR hranicích. Do této pro mne jinak v té chvíli dobré náladě přišla SMS od jedné skupiny členů naší výpravy, něco ve smyslu - "Ti Bulhaři sou takový čur., zasr. celníci ...kurva, pořád ještě nejsme v Řecku, vysvětlíme později...". ..co dodat? ... :]]]



K půlnoci jsme dorazili do Thesaloniky a vydali jsme se hledat další spoj do Alexandroupole. Vzhledem k faktu, že jsme se octli na vlakovém nádraží, zkusili jsme se na informacích dotázat na vlakovou dopravu. Kupodivu vlak jel za 25 minut, takže volba byla jasná. Rychle do sebe hodit pozdní nic-moc večeři za 5 euro a hurá na vlak. První zděšení na řeckém nástupišti bylo z té jejich hatmatilky, která nám měla vysvětlit do kterého vlaku máme vůbec nasednout. Věděli jsme, že nástupiště číslo 2, ...ale tam stály dva vlaky, oba plné mladých lidí, ale každý jel na jinou stranu. Rychle jsme nastoupili do jednoho z nich, ukázali lístek řeckému spolucestujícímu, který nám sdělil, že to je špatný vlak. Nějak se mi to nezdálo, když u protějšího vlaku stála řecká garda vojáků, takže rychle sem zaběhl za jedním z členů této armády a hodil mu před obličej lístek. Samozřejmě mi ukázal na vlak, ze kterého sem před chvilkou s pěti báglama vyskočil, takže rychle zpět. Hurrráá ...stojim v přeplněném vlaku, stojim na jedné noze, ještě ne na vlastní, ale jsem šťastnej, že směr vlaku je správný. Vykouknu z okna, kde se přede mnou odehrává divadlo v CZ naprosto neskutečné. Cimbálovka, rachejtle na nádraží a spousta uřvanejch holek pištící na obsah druhýho vlaku. Všude teče plnym proudem šampaňské a já jen nechápavě koukám na to co se děje. Po obzvláště složité komunikaci s Řekem, který uměl na moji otázku "Co se to děje?" odpovědět jednoslovně - "eee...army", jsem pochopil, že takto hystericky vyhlížející divadlo je vlastně řecká obdoba odvodu na vojnu. Žasl jsem ...takových caviků kvůli tomu, že někdo jde do armády jsem ještě neviděl. Neřešit ...jsem utahanej a snažim se sám sebe uklidnit faktem, že již za 6 hodin ( 300km ) uvidím moře. Řecký vlak a vagóny jsou až nápadně podobné těm našim, takže neuvěřitelně nepohodlné a k tomu všemu ještě přeplněné jak na první pohled fanoušky psytrancu, tak i řeckými starousedlíky pořád něco reptajícími a nadávajícími na nahlas puštěný psytrance ve vlaku. Je noc, ve vlaku se spát opravdu nedá, pořád někdo o vás zakopává, nebo vy o něj. Ne, spát se nedalo, ale nálada se začala zlepšovat, takže jeden druhému začal předbíhat, kdo komu nabídne své volné místo ke spaní v kupé, kdo komu dá napít ...no prostě psy people's :)



Alexandroupole
5:30 AM 27.8. 2003 vlak zastavil, v tu chvíli mi prchl můj první řecký kontakt ( no prostě dobře vyhlížející Řekyně, se kterou jsem se zabavil na půlku cesty ) a vyrazili jsme na místo setkání celé české výpravy. Mělo to bejt někde na pláži ..., ale těch pláží tam bylo kupodivu docela dost na to, abych za úplný tmy nikoho nenašel. Začalo brutální smskování, abych alespoň někoho vzbudil. Šťastné to shledání s první skupinou dorazivších na krásné písčité pláži vzdálené od místa nádraží cca 2km a zjištění, že moje část výpravy nemá booknutý lístek na trajekt, kdy další nejbližší volná loď vyráží až další den. Tady nám bylo vysvětleno, že druhá výprava se vydala trochu neobvyklou cestou směrem k tureckým hranicím, kde je vrátili nazpět a chtěli po nich již po několikáté zaplacení všech poplatků + dezinfekce, což pro ně znamenalo 12 hodin dalšího zdržení. Nevadí, únava začala doléhat, takže rychlé namazání opalovacím krémem a výtuh. Probuzení bylo už o něco méně příjemnější, neb zjištění, že jsem si nenamazal chodidla a kousek břicha bylo nejen vidět, ale i cítit ;P První koupačka v moři, nákupy důležitých potravin a honem zjišťovat, zda-li není nějaká jiná možnost dostat se na ostrov společně s výpravou č. 2. Tady v textu to nevyzní zas až tak hrozně, ale ta představa, že budeme muset zůstat déle v této jinak bohem zapomenuté oblasti Řecka o den déle, nežli ostatní, nás přinejmenším děsila.



Po zdařilém nákupu jsme se odebrali do přístavu zkusit zakoupit lístky. Rozdělili jsme se na dvě skupiny, z čehož ta moje se vydala směrem k lodím. Projdeme hlavní bránou a koukám, po pravé straně nějací týpci vybalují svoje věci z báglu. Přijde mi divný, že by hned 5 lidí samo od sebe něco hledalo v baťozích a kvůli tomu vyndávali všechny věci ...takže jsem jen tak ze srandy vykřikl: "Hele, kontroly ;)" ...kamarád se na mě podíval, poklepal si na čelo a prohodil - "Co by tady proboha dělali...nesmysl", dál si toho nikdo nevšímal. V přístavu kamarád ubalí cigaretu, jde nabídnout nějaký řecký skupince ( nabízení těchto produktů bylo v této oblasti zvykem, nikdo neodmítl a člověk se nemusel bát, že by mu nebylo nabídnuto ), když z ničeho nic při jeho komunikaci, kterou jsme neslyšeli vidíme, jak mu najednou zamrzl úsměv ve tváři a vrací se podivnym krokem k nám, v puse skleslý cigáro. "Co se stalo?" ..."eee ...demence, prej jsou nějaký kontroly a už zavíraj lidi" ...



Vracíme se nazpět a už už vidíme policejního psa, partu policajtů s brejlema a kompletní prohlídky všeho, co se hnulo do přístavu - průser!!! Pořád nemůžeme uvěřit tomu, co se děje. Teď už vidíme i Řeckou televizi, jak natáčí zatčení další skupinky mladých lidí. Do toho problém s lístkem na trajekt ...no prostě demence! Všechno se to odehrálo v hodině a půl, nicméně toho negativního kolem nás toho bylo tolik, že nám to přišlo jako věčnost. Už trochu zoufalá moje skupinka z ničeho nic přiběhla, že jeden týpek nabízel jeden lístek, takže alespoň jeden z nás se tam dostane s ostatníma ...sakra, aspoň ten jeden ( byl zadarmo ) ...to znamená, že ten druhej přece musíme usmlouvat ...prostě musíme!!! Když se dozvídáme, že to je lístek jednoho týpka, kterej byl před malou chvilkou zatčenej, na náladě to nepřispívá, naše auto plný zásob ještě není v přístavu, takže honem ho jít vyklidit od špačků, co kdyby. Sledujeme všechny auta, všechny jsou kontrolovaný, rozdělávaný a všude jsou ty odporní psi. Sakra ...demence na maximální úrovni. Vidíme další skupinku dvou mladých hezkých holek, kterak si je TV kamera natáčí, jak dostávají klepeta a to už vidíme, jak náš řidič se řadí za dva žlutý taxíky a snaží se klidně projet za nimi, bez žádných zdržovaček. Projel ...PROJEL! ...ještě zbývá ukecání toho druhého lístku, lidi už nastupujou na trajekt a já jsem smířenej s osudem přetrvat v totální nudě ještě jeden hloupej den v tomhletom pitomým městečku. Máme lístek, nakonec se to podařilo a naše skupinky nasedávají plně vyčerpaný do kabinky pro cestující. Už se jenom smějeme ...náročnej den...



Dvou a půl hodinovou plavbu trajektem už jenom zevlujeme a uvědomujeme si, jak na nás padá únava. Po vylodění nasedáme do auta a vydáváme se na 14km dlouhou trasu do kempu, kde se má odehrávat naše 7 denní dobrodružství ( ještě před příjezdem bych napsal jenom " 7 denní akce" ). SMSkou jsme si domluvili sraz se zbytkem výpravy a už za úplné tmy dorážíme do vysněného kempu. Rychle jsme skrze hlídaný s ostnatýma drátama plot a dlouhou frontu přeházeli naše věci do kempu, dostali na ruku pro Samothraki typickou oranžovou pásku a snažili se uvelebit na místě, které jsme v tu noc ani pořádně nezaregistrovali. Z toho večera si pamatuju pouze na opilého Nora, se kterým už nikdo neměl náladu se bavit + neustálé hlášky, ať se nešlape na karimatku, mě už to bylo jedno, vytuhnul jsem jen tak na zemi. Po pár minutách mi někdo vytrh i tu karimatku z pod zad, takže jsem narychlo našel svůj spacák a spal dál.



BTW: sorry za to, ale přemýšlel jsem, jestli si pamatuji všechno ...určitě nepamatuji, takže to zkusím popsat alespoň útržkovitě... :)



1. den - Čtvrtek
První co jsem měl možnost po ránu zaznamenat - bylo neskutečně velké množství hmyzu. Vlastně to byly mouchy, co mne probudilo cca v poledne ze spaní. V tu chvíli jsem si vzpomněl na hlášku jednoho člena výpravy, že se tady začala těžce rozjíždět jeho "insectofobie" ...začal jsem mít stejný pocit. První den se ještě nemělo hrát, takže všichni nastolili zevling, koupání v moři, potulování se po ostrově a především úpravu našeho stanoviště tak, aby se stalo přes den obyvatelným. Při teplotách kolem 39C ve stínu bylo velmi obtížné nasměrovat všechny plachty tak, aby ani na jeden stan nesvítilo slunce, nebo alespoň nepadalo podzimní listí. Nakonec po 3 hodinách neustálého přestavování, převazovaní plachet se došlo ke kompromisu. V podvečer někdo příběh s tím, že v chill-outu už se hraje a proběhne večerní promítaní z loňského SDF, takže jsme neváhali a vydali se prozkoumat okolí. Zjistili jsme, že v chill-outu probíhá nějaký indický uvolňovací cvičení, takže se přesouváme k k baru, kde pro hudební nadržence pustili z několika malých repráčků ( 1kw ) něco psy, což bylo z dálky poznat už podle rozvířenýho prachu ;) No paráda ... paříme si hodinku před nápojovým barem ( zhruba tak 100 lidí, takže jsme za blázny nebyli jenom my ). Najednou slyšíme jak z necelých 10m vzdáleného chill-outu je prováděná 40kw zvuková zkouška a co jinýho nežli další psy. Na půlhodinku jsme se přesunuli zase tam ...celý od prachu pokračovali ve veselém hopsaní s úsměvem ve tváři. Zvuková zkouška skončila, jenže za 5 minut začala další 140kw zvuková zkouška na hlavní stagei, což se nedalo přeslechnout, ačkoliv vzdálenostně byla nejméně 400m. ...píšu ačkoliv, ale ona to je vlastně samozřejmost ;] Večerní promítání - eh, ono to promítání vlastně bylo, ale to hlavní co se dělo bylo 4kw a pěkně do psy ;) ...takže hop, hop ...




2. den - Pátek
Stany jsou rozestavěné, ale už kolem 9 hodiny ranní začíná být ve stanu neuvěřitelný vedro. Jakmile však vystrčíte hlavu ven ze pěkně zasíťovaného stanu, už se na vás hrne hmyz. Mouchy, mouchy ...arghhh. K snídani kafíčko, sem tam hlavní strava po celou dobu pobytu - tuňák a šup, kam jinam, než do moře. Potápění v této oblasti bylo trochu omezené, přece jenom kamenná pláž, takže krom mořské trávy a pár oblázků moc vidět nebylo. Opalování bylo na denním pořádku, hlavně se moc nevyčerpat před začátkem akce, který byl naplánován na dnešní večer od 11:00 PM. Vedle naší osady se usadila partička 10 Poláků, mezi nimiž jedna dívčina která vypadala opravdu k světu se neustále snažila rozrušovat pánské osazenstvo naší výpravy - muka. Ono to nešlo se nedívat tímto směrem, ačkoliv se o to pokoušeli i ti, kteří měli partnerky sebou..., no, přemáhali jsme se! Abych nepůsobil, že jsme se po celou dobu pobytu na ní zaměřovali, tak jenom shrnu fakt, že po celou dobu byla příjemným zpestřením jinak už okoukané dámské části výpravy ;]]] Pro příklad zde uvádím pár textů, které padaly: "vidíš tu polku? sleduj ten její zadeček...počkej až se ohne do toho stanu...hehe aaaaaa, ne, ne, nedělej to ... ufuuuuffff...no ty krávo, to je zadeček..., ježiš, nečumme tam pořád jak debilové!!!" Faktem je, že když k nám přišla její kamarádka pro něco málo oleje do jejich lampy, tak nám oznámila, že nám občas v češtině rozumí ;D ...no jo no. Tentýž večer nám řečtí spolustanaři přinesli melouna a cigaretu, kde se nám snažili vysvětlit lámanou angličtinou, že je to holandsky tabak. V 11 hodin večer to začalo!!! ...a tím začaly psytrancové prázdniny.



3. den - Sobota
Paříme, paříme ...jak někdo poznamenal, hraje nějakej "řeckej noname", ale nám je to jedno. Noc plná psytrancu, skvělý hudby no prostě uááá. K ránu kolem 4 se scházíme u stanu, vaříme si kafíčko, rozbalujeme tatranky. Najednou si někdo všimne, že začal hrát projekt Talamasca. Mhmm ...k snídani Talamasca a není to mp3, to si dám líbit :] ...neúnavně se sbíráme a jdeme z vesela pokračovat v hopsání na jejich šoumenský představení. Ti naši drsní nekomerční psyfreeci teď lamentujou, že to je diskoška, ale sakra ! ....po ránu lepší morning neznám, obzvlášť když cítíte tu dobrou náladu ze všech lidí okolo, všichni se usmívají, je ráno, vychází slunce, japonští přátelé jdou zamávat vycházejícímu sluníčku ( mávaj směrem k zemi vycházejícího slunce ) nad obzorem moře, na pódiu před váma provádí Talamasca Live psy/í kusy, lidi se smějou, tančí na pláži, prožívají podobnou morningovou extázi jako vy, to se nedá... Vůbec, to uvědomění si, že jste mezi lidmi, kteří kvůli psy vyrazili víc jak 10 000km, jen aby uslyšeli/uviděli psytrancovou elitu, jak si za mixážním pultem podává všechny ty bláznivý magory ...pohoda. Den jako takovej byl na této akci podobný všem ostatním, pořád psy, pořád se hrálo to, kvůli čemu jste přijeli, kvůli čemu jste absolvovali jinak strasti plnou, únavnou cestu, která vám nyní přináší ovoce. Talamascu ( FR ) vystřídal Mael ( FR ) a hopsání přidalo na intenzitě. Hladina prachu byla při slunečním světle již dobře vidět. Celou nocí unavená skupinka si šla lehnout, já jsem nějak nemohl pořád ne a ne usnout, takže Orion live ( DK ) a potom nářez od Man with No Name ( UK ) ... Ten den sem si šel nakonec lehnout cca někdy v 10 hodin večer, nicméně ráno ve 4 mne někdo budil, ať jdu pokračovat ...a já šel - Dino Psaras ( UK ) jako 3hod. dj set - velmi příjemné po ránu, hrál poněkud agresivněji, což bylo přesně to, co jsem po ránu potřebovali.



4. den - Neděle
Po celou tu dobu jsem se trápil s tím, že řekové nám přinesli melouna a my jim nic nedali. Říkal jsem si, že jim musíme dát něco echt českýho, ale většina blbých tatranek se roztekla, takže jsem odněkud vyhrabal zahuštěné slazené mléko Pikao v tubě a šel ho předat jedné z řeckých dívčin. No ...byl to porod vysvětlit, co to je, k čemu to je a hlavně, jak se otvírá ;) Den jsem jinak vyplnil plaváním, potápěním se, kde i pod vodou bylo slyšet oněch 140kw které se od hlavní stage linuly ve stále rychlém tempu. Odpoledne někdo přišel na to, že se dá vytuhnout v chill-outu a to především z důvodu absence hmyzu v této oblasti. Ostatně, dřív by mne nenapadlo, že se dá usnout při 40kw zvukem za hlavou - ale dá ;] Bohužel k mé smůle jsem byl už tak utahanej, že jsem se probudil někdy v 9 večer a v 11 sem šel zase spát, tentokrát do stanu.



5. den - Pondělí
Někdo mně budil ve 4 ráno na Space Tribe Live&set ( Aus ), ale hopsat jsme nikdo nevydržel dlouho, já to bohužel vzdal už po 20 minutách. Mozek by chtěl, tělo odmítalo spolupracovat :( . Naštěstí po mě se vydali téměř všichni spát, takže mi nemohli nic vyčítat ;] Kolem poledne a po ranním kafíčku jsem se začal zvedat na Alien Project live ( ISR ), kteří si to dávali pěkně při rozpáleným slunci. Tou dobou už někdo musel tahat hadici po stagei, protože tento den to pálilo teda pěkně. Kolem poledne začala policejní demence přímo u stanů. Pořád všude samí flojdi, vyhledávající substance, které nejsou v GR oblasti legální ...což nebyl pomalu ani čaj :( Pravidlo bylo takové, že prohledávat se směli pouze stany, ve kterých se nacházel majitel tohoto jinak útulného místa - jinak to nešlo. Všichni obyvatelé kempu se předem dopředu upozorňovali, kde se policisté nacházejí, nicméně skupince dalších 20 lidí odváděných v poutech to už nebylo nic platné. Byl to fakt drsnej pohled na mladý lidi, jak sedí schoulený v podřepu, ruce v poutech, kluk-kluk, holka-holka ...a vy na ně jenom koukáte a snažíte se jim alespoň pohledem pomoci, což je jim prd platný ...no way :( U vchodu do kempu byla vyvěšená velká cedule a text něco ve smyslu - "Bacha, policajti dělaj šťáru, všechno schovejte" ...ale to samozřejmě nestačilo. Ona vůbec vývěsní tabule obsahovala zajímavý texty. Neustále někdo něco ztrácel, ale i nacházel, takže jednu dobu tam visela i cedule "Našel jsem 8310 - ohlaste se mi na čísle, vrátím". Samozřejmě tam bylo vícero ztrát, než nálezů, ale i tak potěšilo, že se většinou jednalo třeba jen o ručníky, sandály apod.. Nějakou nešťastnou náhodou se mi podařilo opět usnout, když tu mne budí přeživší skupinka cca o půlnoci, že za chvilku hraje Antaro ( DE ).



6. den - Úterý
No ten se vyved, ze začátku hrál trochu poklidněji a vůbec, lidí bylo na hlavní stagei o něco méně, než bylo jinak obvyklé. Ono to na druhou stranu nebylo na škodu, člověk měl alespoň více prostoru pro svoje pohopsávaní do rytmu beatů. Ke konci to Antaro trochu zrychlil a připravil přítomné na na Eat Static live ( UK ). No bomba, ačkoliv jsem před tím neměl možnost slyšet z jejich stáje příliš mnoho projektů, naprosto mne to uchvátilo. Chytli se v opravdu svižném, trochu experimentálním tempu, chvilkami a hlavně ke konci se začali věnovat trochu morningovějšímu tempu, však už sluníčko se dralo na oblohu a live remix Popcornu v jejich podání byl jen třešničkou na dortu jinak výborné hry. Frank E z projektu Koxbox/Saikopod ( DK ) byl už jen na doražení ...pohodička :o) Měl jsem náladu vyrazit se projít, takže proč ne. Procházka po ostrově, kde do vás všude a stále praží sluníčko pěkně po propařené noci tady bylo jak na zavolanou. Však už jsme to měli za pár, takže se stihnout alespoň trošku opálit bylo pro dnešní den prioritou ...zvládl jsem to, dokonce i se spálením :P Následoval další výtuh na dalších pár odpoledních hodin. Když jsem se vzbudil, přišel mě vystřídat na stejnou deku jinej člen naší výpravy, takže jsem se přesunul do našeho tábora. Sedíme si tak u našich stanů, když tu nastal čas večerní demence v podání celo-kempového sboru/zpěvu všech užitkových i neužitkových zvířat. Šlo to zprava do leva ...samý meee, buuu, kykyrikýý, trvalo to neskutečnou půlhodinu, ale celej kemp se tím náramně bavil ;))) . Když skončilo kokrhání, někdo z Holanďanů vedle nás vytáhl bubínky, takže večerní "ethno", opět v podání celého kempu bušením do všeho co se dalo byla opět zábava na dobrou půlhodinku. Když už i tohle přestalo, naše skupinka se rozhodla vyvolat zpívající demenci :]]] Nejdřív od těch slavnějších českých songů "Dělání, dělání, to nám nudu zahání" přes zahraniční every-greeny jako Hair, ruské odrhovačky, až po Beatles ...no chytilo se to. Nicméně největší potlesk sklidila CZ-SK hymna :] ...snad jsme nedělali moc velkou ostudu.



7. den - Středa, zakončení
Po půlnoci to začal rozjíždět zajímavým směrem Xavier Morel z projektu Juno Reactor/Atomik Reaktor ( FR ), což jsem si vzhledem k faktu, že poslední tvorba z těchto stájí vůbec nebyla špatná, nemohl nechat ujít. Bohužel únava byla větší než hudební chtíč, takže jsem se probudil ke konci doznívání projektu Hallucinogen live ( UK ). Nevadí, tohleto ráno není kam spěchat, ještě me čeká Koxbox live ( DK ), který jsem si dal k snídani a honem, honem si zaskočit na projekt GMS live ( SP ). Pěkně ...pěkně si to pánové dávali, bylo co poslouchat. Tímto dnem pro mě mělo všechno končit.




Zhruba kolem 13 hodiny nám měl odjíždět autobus, takže narychlo vykoupání se naposledy a sbalení si věcí. Pokud by vše mělo proběhnout podle našeho dokonalého plánu, měl jsem se vrátit v pátek kolem 9 hodiny dopolední domů a začít psát tento report. Události tomu asi zřejmě chtěli jinak. Z přístavu jsme měli odplouvat kolem druhé hodiny. Doposud bylo krom honičky na bus všechno v pořádku, rychloloď připlula, sedíme před ní a čekáme na naloďení se. V tom přijde nějakej tlustej týpek a začne něco mektat řecky. Něco se děje, začínám tušit špatné zprávy. Ona vůbec představa dvoudenního cestování po Evropě není nijak příjemná, proto jsme se snažili si všechno tentokrát pojistit, takže všechny zpáteční lístky už byly booknuté a zaplacené. Rychle se ptám nějakého řeka, co se děje ...no samozřejmě se něco děje a ukáže mi na černou vlajku na stožáru. Rychlo-loď označená pojmenovaná "Delfín" z přístavu nevypluje. Co to je proboha zase za demenci??? Za 2 hodiny mi jede vlak do Thesaloniky a to musím stihnout, prostě musim! První půlhodinu je problém vůbec se dopátrat toho, co se děje, poněvadž lodní kancelář je přeplněná lidmi, kteří mají podobnej problém jako já. Stačím zjistit, že loď nevyjede a že tudíž nás umístí na další možný trajekt, který připluje v 15 hodin. Fajn, nestihnu tenhleten vlak, skočim na jinej, pro mne je důležitý to stihnout do Soluňe alespoň do půlnoci, kdy odjíždí poslední bus do Sofie. Musí se to stihnout!



Trajekt připlul, všichni co čekali na "Delfína" se nahrnuli k trajektu, když tu "PORT Police" začala kravit a něco řvát do davu. Vzhledem k faktu, že na místě čekalo něco přes 40 cizinců neumějíce řecky. Zatím všechno v pohodě... vidíme jak policie přivádí zatčené ze SDF, takže dav se semkne a všichni začnou bučet a vypískávat eskortu těchto jinak do pohody naladěných lidí. Byl to fakt smutnej pohled, další mladý lidi v klepetech, lítost byla na místě. Po naloďení eskorty následovaly další řecký pokřiky do davu, tentokrát ovšem to začalo přítomným vadit, takže zničehonic jsme všichni zařvali "ENGLISH PLEASE!!!" ... fajn, dostali jsme odpověď - "only regular tickets!!!" Cože??? Jakej regular tickets??? Všichni jsme začínali mít pocit, že se na nás mstí za předchozí vypískávání. Zase něco začali remcat řecky, takže se to za chvilku zvrhlo v neustálý přeřvávání se, co se děje a opět prosbu o mluvení alespoň v angličtině. Opět odpověd ve formě "ONLY REGULAR TICKETS!!!" ...fuck you!!! Nechápal to tam nikdo. V agentuře nám řekli, že ty lístky co máme nám stačí a teď tohle. Někteří byli na tom zřejmě s náladou jako já, takže se to začínalo hrotit do extrému. Začala tlačenice policajti vs. ti co se snažili dostat na loď. Holky začali hysterčit a kluci zuřit. Do toho pořád se hlásalo jenom v řečtině, takže vztek maximální ...najednou vidíme rvačku, takže hurá do ní!!! Ta naštěstí skončila ještě dřív, než se to mohlo zvrhnout do hromadného rozmlácení huby "Přístavní policii" - byli jsme v přesile, ale o vězení nikdo nestál. Trajekt začal odplouvat, holky začali brečet a my jenom nadávat. Bylo jasné, že už žádnej spoj nestihneme. Všechny ostatní lodě byly vyprodané až do neděle, všechny další spoje v hajzlu ...kua! Nějaká australanka mi začala vysvětlovat, že její skupinka 8 lidí přišla o letadlo za 1500 euro na osobu, což bylo k nasrání ...ani tím, že jsem ji vylíčil svoji situaci se neuklidnila, chápu, sám sem nevěděl, co se bude dít, měl jsem jenom vztek...



Za necelou hodinu nám přišli sdělit, že nakonec se lodní společnost rozhodla přeci jenom nakonec vypravit "Delfína", takže honem nalodit se, potlesk statečnému kapitánovi a doufat, že v nadcházející bouřce se naše loď nepřevrhne. Vyrazili jsme na dvouhodinnovou plavbu tuhletou rychlolodí, ale už nám to bylo k ničemu - všechno ujelo. V Alexandroupoli jsme se snažili sehnat alespoň nějaký spoj, což bylo nad naše síly. Nakonec kolem jedný hodiny ráno jel vlak do Thesaloniky, dorazivší kolem 6 hodiny ranní, odkud by měl jet další spoj ve 14 hodin do Sofie. Volný čas jsme vyplnili únavnou procházkou po městě, čekajíc na bus. Nevěřili by jste tomu, ale v celém městě není dopoledne nic k sehnání k jídlu, krom už nechutnajících Gyrrosů a jiných fast-foodových potravin. Město je to hezké, ale na poznávání krás tohoto města neměl nikdo náladu. Bus do Sofie vyjel o hodinu později, což už opravdu nikomu nevadilo. Celou cestu jsem se snažil prospat, nicméně probuzení nebylo vůbec příjemné. Po krásných teplých 39C stupních ve stínu nás v Sofii kolem 11 hodiny večerní překvapila zima v podobě 5C ...jestli to bylo ve stínu, to už je jedno. No nic, peníze docházeli rapidní rychlostí, na nádraží se nás snažili okrást ve směnárně kurzem blízkým 1euro : 1 leva, za což jsem je měl v momentální náladě chuť umlátit tim desetikilovým báglem, co sem celou dobu nosil na zádech :P Chtěli jsme přespat na nádraží, ale zjištění, že o půlnoci se nádraží zavírá nás už ani moc nepřekvapilo. Do toho další zjištění, že nikdo ...ani policajti neumí anglicky, nebo německy už mě jenom dorazilo. Ráno jsem se chtěl sebrat a jít na ambasádu uplatnit moje cestovní pojištění, přesně proti takovéhle demenci, ale celou noc jsem měl před sebou, takže jsem začal řešit co budeme dělat. Naštěstí pro moji výpravu jsem něco málo nastudoval azbuku, peníze směnili za leva v nonstop otevřeném Casinu a našli podle azbukou psaných nápisů noční pizzerii. Noční krizi jsme přežili snad jen proto, že jsme úmyslně vyvolávali mírné hádky, což nás nutilo neusnout. K ránu jsme se vydali za naší cestovkou, vysvětlit jim situaci a poprosit, jestli by nás nevzali jiným spojem - už jsme ani nedoufali a počítali se stopem... Což o to, stopovat klidně, ale vzhledem k faktu, že jsme od úterka naspali tak maximálně 10 hodin spánku a on už je pátek, bylo zdrcující hledět do času, který měl nadcházet při nějakém stopování. Ráno přesně v 6:30 nalezlí u cestovky - dozvídáme se, že zbyly v posledním autobuse tento týden poslední tři místa - HURRRÁÁÁ. Do toho jsem ještě zapnul mobil a ozvala se naše druhá výprava, kde že se to nacházíme, že by se pro nás stavily, když jsme takhle v prdeli. Věděl jsem, že přece ke dnu nemůžeme padat tak dlouhou, přece jenom se karta obrátila.



Rychle honem na nástupiště, ať stihneme alespoň tento autobus, když tu potkáváme Brňáky, se kterýma se rychle dělíme o zážitky z cesty a směr Praha. Přede mnou sedí nějaká pipinka, která ukazovala na mapě Prahy, kam chodí na fakultu a já jsem se mohl jenom smát. Cestu jsem prospal, budil jsem se jenom na hraničních přechodech. Poslední věc, která mě drtila byla snad jenom v podobě pouštění Bulharského popu, který ve většině případech zněl jenom jako mečení ...mé-ééé. Během cesty jsem zahlédl, jak pouští na videu nějaké staré německé filmy ze 70 let s bulharským rychlodabingem, ale to už mi bylo skutečně jedno ...hlavně Praha. Domů jsem dorazil přesně dnes v 11 hodin a od té doby do teď píšu tento report.



S odstupem několika hodin mohu zkonstatovat - vynikající prázdniny, snad už jen kvůli veškerý tý demenci, která nás potkala. Příští rok znova ;)
btw: poděkování patří všem, všem těm, kteří dokázali, jakou skvělou partu jsme tam měli!



Člen výpravy




Dodatek:




Cesta:

Praha - Bratislava - Gyor - Budapest - Beograd - Nis - Sofie - Alexandropoulis



Odjezd 24.8. 22h

Prijezd 26 1h rano



Dle 'plan routeru' naplanova cesta nebyla zrovna tou nejlepsi, coz se projevilo az pozdeji.
Vedla pres Sofii, Plovdiv, vychodni hranicni prechod BG - TR (turecko), projet Turecko po dalnici az
do Alexandropoulis. S 1800km pred sebou vydali jsme se na cestu, strastiplnou. Obavy z celnich kontrol byly nastesti zbytecne, nicmene jugoslavsko-bulharske hranice nas prekvapily. Zatimco na YU hranicich bylo auto odbaveno behem nekolika minut, na BG hranicich trvalo odbaveni nekolik desitek minut. Dlouha fronta, pricemz nejdele trvaly kontroly pasu. Zrejme bulhari nemaji nacvicene cteni latinky. Nesmyslne poplatky za chemicke cisteni, dalnicni/silnicni poplatky za ty jejich silnice pro traktory a za tzv. 'trans magistralu', kterou jim sponzoruje Evropska Unire.

Cesta se krati, ale porad zda nekonecna. Pri rizeni se stridame dva ridici. Dle mapy melo byt taktez mozne uhnout z magistraly v Plovdivu prekrocit hranice BG - GR na jihu. 20km od "hranic" se dozvidame od mistnich bulharu, ze prechod neni v provozu a musime se vratit na magistralu a pokracovat na BG - GR - TR prechod. Zajizdka cca na 200km, dochazi benzin, cesta do nejblizsiho mesta vypada na dlouho - zdrzovani v serpentynach. Benzinoe pumpy po ceste vypadaji jako znicene, zavrene. Prijizdime do mesta. Ach policie, snad budou umet anglicky a poradi kudy kam a kde se da natankovat, neumeli. Na dotaz "gas, benzin, fuel" nereagovali. Po ukazani v mape, kam se potrebujeme dostat, nam ukazali cestu.
Pokracujeme, hledame benzinku, nasli. Policie nam dela doprovod na ceste z mesta. Pumpar neumi jinak nez bulharsky, vysvetluju mu, ze potrebujeme natkovat benzin a mame jenom eura nebo kreditku. Mysli si, ze potrebujeme vymenit penize nebo bankomat. Neverim tomu, co se deje. V noci unaveni, trochu rozladeni, ale zvladame. Nakonec natankovano za eura a pokracujeme. Z cesty se stava cim dal tim vetsi 'psycho'. Po ceste nenachazime zadne znaceni na kterekoli vetsi město na mape. Projizidime pres pro nas nekonecny pocet vesnicek. Zjistujeme, ze si objeli zhruba padesatikilometrove kolecko. Prijizdime do vesnicky, ptame se dvou na plech vozrlacyh bulharu, at nam ukazou sme do 'Nova Grady'. Smatraji prstem po mape, nevi, ach! Dalsi bulhar v tom samem stavu nam malem krz okynko vlezl do auta, taktez
nevedel. Kalici mladsi lide na zahradce nas neustale zvlali na pivo, chleba, prespani, koupi suvenyru.
Cestu na mape a ani smer kudy taktez nedokazali poradit. Ale za 15 euro by nas do 'Nova Grady' doprovodili...

Odmitame platit, jedeme, hlavne nikde nezatacet, at se nemotame dokola. Ztracime se ve vesnicce do ktere vede jenom jedna prijezdova cesta a veskere dalsi, konci polni cestou. Na silinici volne pobiha spousta psu, konu, ktere jsme malem srazili, kravy, ovce apod. Neverime, vracime se. Zkusime druhou cestu a musime nekam dojet. Po nejake hodine s ekonecne vracime zpet na magistralu. Jedu smer BG - GR - TR prechod, pln optimizmu, ze uz tu cestu zvladneme. Na TR hranicich nas vyhodili s tim, ze potrebujeme na prujezd tranzitni viza. Stoji 25eur na osobu. Nastestni zena na BG hranicich umela trochu anglicky a poradila nam nejblizsi prechod BG - GR. Musime ale znovu vystat vystupni kontrolu do Bulharska, trvala snad 3 hodiny, zaplaceni znovu jejich poplatku - 20eur. V noci/pozde vecer konecne dorazime do Alexandropoulis. Vyspime se na plazi a rano se mame potkat se zbytkem CZ vypravy.

Druhy den jsme stravili cekanim na trajekt na plazi. K veceru vyrazime smer pristaviste, nakoupime neco malo k jidlu.



V pristavu nas prekvapili policejni kontroly s psama.



Do kempu na ostrove Samothraki jsme dorazili neco kolem pulnoci 27.8. Konecne!



5. den

space tribe live, alien project, son kite - vyborne live sety, nemohl jsem si je nechat ujit i pres tu unavu.
V kempu nas prekvapila opet policejni kontrola s psama. Nechapave sledujeme, jak zatykaji lidi, kteri nikoho
neotravuji, neomezuji, pouze uzivaji SDF...



7. den

23:00-01:30 AKIRA

01:30-04:30 XAVIER MOREL

04:30-06:00 X-DREAM (Live)

06:00-07:30 HALLUCINOGEN (Live)

07:30-09:00 KOXBOX (Live)

09:00-10:30 GMS (Live)

10:30-12:00 DINO PSARAS (Live)

12:00-13:30 TRISTAN (Live)

13:30-16:30 TRISTAN



Tady jsem si snad nemoh nechat ujit vubec nic ;] Posledni den/noc se zakoncil, tak jak se zacal cely pobyt v tomto psycho mestecku - brutalne. V prubehu noci jsme se snazili uvarit nejdrive polivku a nasledne kafe, ukazalo se, ze zkrotit varic je pro nas skoro nemyslitelne. Nasledne zacalo vymysleni teorii o lovu skritku. Jak chytit skritka utikajiciho pred stagei s houbickama - prislapnout mu cepici..Rozhodila nas jedna hopsajici slecna, kterazto mela na hlave onu skritkovskou cepicku.. Teorie o tom, ze pod stagei existuje laborator skritku, kde vyrabi ruzne veci a vystrkuji sve produkty z pod zeme a lidi lezou po zemi, chytaji skritky a sbiraji to co vyrobili ;] Nad brzkym rane foukal silny vitr, takze to cele vypadalo jako souboj stage s rozbourenym morem. Uzasny! Energie bylo neustale dosti a pribyvala, i když telo jiz nemohlo, vydrzel jsem do konce a nasledne vytuhnul v chilloutu, kde neotrvavovaly ty provtivne mouchy..

Cesta zpet:

Trajektem v 18h zpet a spolecne s druhym autem do CR.
Opet nekonecne cekani na BG - YU hranicich.
Kousek za BG - YU hranicemi jsme hodil auto do prikopu. Nastesti odesel castecne pouze tlumic, takze se v ceste mohlo pokracovat.

Na HU - SK prechode nam celnik vysvetluje, ze nemame dalnicni znamku a pokuta bude od privolane policie 300eur.

Zda se ze nic nemuze probehnout v poradku. Dalncni poplatku jsme meli zaplacene, avsak nedostatecny argument.

Zaplatime tomu hajzlovi 20eur, vic nemame a jedem. Dosel benzin, tahneme auto na benzinu.
Ve 3 rano prijezd do prahy, sprcha, postel...uleva...vstrebavani zazitku z akce...
Kutny