Report z festivalu Pop Messe 2022 od sody

Po dvouleté covidové pauze se nám letos roztrhl pytel s open airy. Každý víkend je nepřeberné množství akcí a festivalů a kromě těch zavedených nám přibylo spousty nových. Jedním z nich je právě Pop Messe – přehlídka různých nekomerčních žánrů. Po zveřejnění programu jsme dlouho neváhali. Vždyť, kde si na jenom místě můžete poslechnout Bicep live, Acid Arab live, Radikal Guru nebo Alpha Steppa? Program byl sestavený tak, aby si každý přišel na to své, ale popořadě.

V pátek jsme do areálu dorazili až po sedmé hodině. Odbavení vstupenek a nabití hotovosti na čip proběhlo bez problémů. Vyrazili jsme tedy pro drink... Ale jaký? Pivo pouze 10°! A já se tak těšil na moravská vína, která zde ovšem chyběla úplně. Nabídka zbytku nápojů byla tak špatná, že kromě Pepsi jsem si v areálu za celý víkend nic k pití nekoupil. S jídlem to bylo lepší, výběr byl celkem bohatý, ale i tak tam nějaký ten pokrm chyběl. Festival probíhal dle mého na nevhodném místě v centru města, kde se nedá uspořádat plnohodnotný festival. Chybělo zde stanové městečko, parkoviště a příroda, za kterou se na festivaly jezdí. Navíc dvě pódia byla uvnitř Bobycentra, které je dávno za zenitem... Na main stage zrovna vystupoval Smack One. Podle některých náctiletých jeden z našich "nejlepších" raperů. Kdyby se do toho stále nesnažil něco povídat, tak se to hudebně docela nechalo poslouchat. Jinak to byla spíše parodie na rap.

Šli jsme proto okouknout, co hraje v Bobycentru, ale tam bylo ticho a ještě hodinu bude. Bohužel kromě sound system stage, kterou připravila parta z Bashment Bass Foundation, nic jiného zrovna nehrálo. Jak se povedlo sestavit line-up, když z pěti pódií hrají jenom dvě a za dvě hodiny hrála všechna najednou, to nepochopím... Kromě Sound system stage první, co stálo za poslech, byla ugandská zpěvačka, která si říká MC Yallah. Od první chvíle bylo znát, že pochází z Afriky a její skvělý etno zpěv rozpohyboval prvních několik návštěvníků. Jenže po pětadvaceti minutách už na hlavním pódiu měla začít hvězda festivalu - britští Bicep!

Před pódiem už na ně čekal slušný dav lidí, což byl jasný důkaz, že návštěvníci jsou zde právě kvůli nim. Andrew Ferguson a Matthew McBriar jsou kamarádi už od dětství a v pubertě spolu provozovali internetový blog Feel My Bicep, kam nahrávali objevy z archivů. Z něj se záhy stala klubová noc a také label. A pak i hudební projekt, se kterým sklízí úspěchy po celém světě. Jasným důkazem jsou hned dvě nominace na BRIT Awards. My jsme měli to štěstí vidět je na živo v roce 2019 v pražském klubu Roxy, kde ovšem zahráli "pouze" DJský set. Nyní se nám plnil sen s tím, že uvidíme a uslyšíme toto duo poprvé v ČR live. V reportu jsem psal, že to jsou hudební chameleoni, kterým není cizí deep house, techno ani breakbeat, a to platí i dnes. Od prvních tónů bylo jasné, že to bude velká jízda. Přestože jejich tvorbu znám téměř dokonale, tak živé podání je vždycky jiné a tady obzvlášť. Každý jejich track byl trochu jiný a jinak namixovaný než originál, takže i když je člověk uslyší popáté, pokaždé to bude jiný set. Euforie, řev a ruce nad hlavou publika byly jasný důkazem oblíbenosti této dvojky. Zahrála jak známé hity, tak nové věci z posledního alba "Isles" z roku 2021. Celý set byl jeden krásný příběh z říše fantazie. Chvíli nás nechali se zasnít, aby nás vzápětí rozsekali tvrdým technem. Až na slabší zvuk to pro nás byl jednoznačně nejlepší koncert festivalu.

Na Sound system stage začínal nejlepší dubový DJ a producent poslední dekády Radikal Guru. Ten má na svém kontě celou řadu úspěšných tracků a remixů, které hrají DJs po celém světě. Proto jsem rád, že jsem tohoto hudebníka mohl konečně slyšet na živo. Škoda, že organizátoři nevěnovali větší pozornosti propagaci tohoto pódia, protože vystupující byli často známější a lepší hudebníci než ti, co hráli na velkých pódiích. Velkým lákadlem byl Skepta, který je považován za grime legendu. Za desku "Konnichiwa" získal cenu Mercury a hned třikrát byl nominován na BRIT Awards. Jeho show byla strhující a hutný beat se valil Lužánkami. Náctileté publikum bylo u vytržení! Posledním zajímavým vystoupením večera bylo francouzské duo Acid Arab. Guido Minisky a Hervé Carvalho spojují hudbu Blízkého východu, Afriky a současné elektronické hudby. Mix techna s arabskými zvuky strhlo nejednoho návštěvníka a za poslední dobu jsem nepoznal tanečnější projekt. Tahle hudba zkrátka rozhýbe (snad) úplně každého...

Sobotní program už pro nás byl méně lákavý a proto jsme nikam nespěchali. První, koho jsme slyšeli, byli Midi Lidi. Parta hudebníků, herců a perfomerů, kteří umí hudbou žít. Od samého začátku show se vším všudy. Jak málo stačí, aby vám publikum zobalo z ruky. Vtipné texty, nějaký ten taneček a celoživotní nadhled. Midi lidi nám zahráli věci hned ze dvou nových desek, tedy "Nikdo se ti nebude smát, když budeš mít lidi rád" a "Heal the World". Zcela nový materiál, který jsem slyšel poprvé, je stejně skvělý jako ten, co známe z dřívější doby. Jejich produkce má vše, co taková hudba má mít, proto se divím, že ještě neudělali díru do světa. Na Sound system stage už v tu dobu hrála svůj live set pražská parta Shakk-Attack. Jeden z našich nejlepších dubových projektů, kde kromě elektronických mašinek můžete slyšet basovou kytaru nebo další živé nástroje.

Hned po nich dorazil legendární Alpha Steppa ft. Ras Tinny. Jak se Tinny chopil mikrofonu, začala atmosféra houstnout! Prostor před sound systemem se slušně zaplnil a první euforické výkřiky dávaly vědět o oblíbenosti tohoto zpěváka. Jeho originální hlas nás provází na reggae a dubových akcí už celou dekádu! Pro mě asi nejlepší vystoupení večera a proto se budu opakovat, že je velká škoda, že organizátoři nevěnovali větší pozornost právě tomuto pódiu, které by na naše poměry svým line-upem mohlo být samostatným festivalem. Po této show skončil program venku, takže nám nezbylo než se přemístit do Bobycentra, ale přechod mezi pódii měl jeden velký háček. Nemohli jste si s sebou vzít drink, který jste si koupili o kousek vedle. Naprosto nepochopitelný krok, který vytočil nejednoho návštěvníka. Takhle se to prostě dělat nedá! Připadal jsem si, jako bych byl na dvou odlišných festivalech. Stále nás někdo kontroloval a prudil! Já jsem si chtěl užít festival a ne stále přemýšlet, zda mám drink a jestli můžu jít na druhou stage.

Velkým překvapením byl britský projekt Paranoid London. Skvěle sehrané DJ duo, které svým technem nenechalo nikoho v klidu. Rázné, energické techno, které se stále vyvíjelo, doplňoval je zpěvák, jenž celý set posouval až k triphopu a psychedelii. Uhrančivý hlas plný emocí originálním způsobem dotvářel už tak perfektní set. Posledním velkým jménem programu byl The Bug & Flowdan. Bohužel zvuk byl tak nesmyslně silný, že se to nedalo vydržet, a protože bych ještě v budoucnu rád něco slyšel, raději jsme utekli. Zvuk a světla byly velkým nedostatkem. Když hrál rap, tak bylo vše v pořádku, zvuk silný a čistý, ale jak přišlo na elektroniku, tak velká bída! Zvuk byl slabý a něco mu chybělo a světla svítila tak na 30%. Stejný problém byl jak na main stage, tak i v Bobycentru - příště by to chtělo profesionály, kteří mají větší vztah k elektronické hudbě. O závěr festivalu se postarali Hekaté a NCOL. Je můžete znát z klubu Ankali nebo z akcí s experimantálním programem, NCOL má na Radiu 1 svůj pořad Mixtales. Chvíli jim trvalo, než se sehráli, ale pak byl jejich set hluboký, ale zároveň taneční. Alternativní elektronická hudba, kterou jen tak neuslyšíte...

Co říci na závěr?

Program prvotřídní, organizace také. Interpreti vystoupili všichni tak, jak měli (což je na dnešní dobu téměř zázrak). Postrádali jsme ovšem větší nabídku jídla a především pití, ale na první plnohodnotný ročník by se nějaké chyby daly odpustit...                       

soda