Vzpomínka na Stereo MC

Vykračuji si to rozšafně ulicí Dukelských hrdinů směrem k Malé sportovní hale, nepospíchám, stačím si všimnout, že podobně líně se kolem mě proplouží jemně bublající plechové monstrum, kde jen jsem ho ale viděl, jasně, mám to, to musí být Kachna!

U vchodu se line kratičká fronta, stačím nechtěně vyslechnout pár krátkých příběhů, jež lemovaly vytoužený večerní výlet, týpci s krátkým sestřihem u vchodu jsou v klídku, zdvořile a zručně kontrolují, had rychle odsejpá, no, už abych byl vevnitř. Plocha před barem začiná houstnout, šatna stíhá, parket plný, očekávání nedočkavá. Mám trochu okno. S reporty je konec.

... barevná šmouha, radost, baječná živá hudba, už je tu první světlý bod, Charlie One, pak to lehké mrazení v žaludku, chvíle nekonečného napětí, přichází egyptský faraon, holka přede mnou skáče jak svěží letní koník luční, chlápek vedle však zdrženlivě čeká, zda-li to cítím také (asi mu pripominam ET), otázky se rozplývají v dalších zvukomalebných kouscích a dostavuje se radost a tělo i mysl se dávají do pohybu... A jak to bylo dál? Schmoov! Škoda, že neumím aspoň na tu kytaru :)

A což teprve ta neočekávaná setkání ... Zkrátka příjemný večer.