REPORT
Report z Rehabu se Sebem Légerem od Scion
Když jsem se minulý pátek vypravovala na Rehab do pražské Meccy, očekávala jsem dvě zásadní věci – Seb Léger jistojistě nezahraje komerční tucky, ale naopak předvede hutný minimal, jak předesílal. A plný parket fanoušků, kteří si rozhodně nenechají někoho podobného ujít a přeci jen už mají jisté minimalové povědomí. A jak to nakonec celé dopadlo?
Ve 23:20 byl parket ještě prázdný, jakoby ani neměla přijet hvězda...:) Macio představil nové tracky a celou dobu hrál fantasticky tech-houseově a přesně dle slušného DJského vychování tentokrát nezahrál ani jeden singl od své DJské ikony – Légera. Když Macio dohrál, kvalita ani rychlost tracků dalšího matadora přebírajícího štafetu – DJe Charlieho – zůstala nezměněna. Lidé se kolem půlnoci začínají o poznání více trousit a přichází jich ještě více, než už se vůbec dalo očekávat. Druhá stage má své vlastní skalní posluchače .. na můj vkus moc r’n’b a disko :)
Patnáct minut po dvanácté už je dle mého poměr cizinců vůči domácím zcela vyrovnán. Jen Charlie bohužel velmi citelně zpomalil a hraje spíše houseové tracky, navíc mnohem komerčnější, než by se na tento večer hodilo. Proč? Zda je to kvůli právě probíhající performance netuším, nicméně jsem zdvědavá, jak si s tím poradí Nesquik, který hraje mezi Charliem a Légerem. Chápu, že pro cizince je to jistě líbivé, ale jak se na to bude tvářit "hvězda" netuším.
Hodinu po mém posledním zaznamenaném infu už víme všichni, že Seb je na cestě a Macio, který se o něj bude starat nervózně přešlapuje kolem dokola. Nesquik za djdeckem díky bohu zachránil situaci, výrazně přitvrdil a připravuje dav na to, že bude zanedlouho vystřídán francouzským sympaťákem a prvojakostní star. Jsou zde vidět i zvědavci, dorazivší z blízkého holešovického obrklubu a skalní přiznivci s brejličkami :)
02:20 – ten moment si pamatuji jako včera. Nastalo totiž to, v co spoustu z nás doufalo, že nadejde…naprosto neskutečný minimal, jaký však zřejmě nečekal dav před djem. A neví si s ním rady, stejně jako Seb téměř netuší, co s davem, který se nedá až tak modulovat, jak by si jistě přál a jak je zvyklý. Zazní Marina, Bambou i Buch – Amélie, ale…
Ve tři hodiny už – jak se říká – bylo odděleno zrno od plev a zůstalo jen tvrdé jádro smýšlející stejně minimalově jako my ostatní. Byla to opravdová pastva pro uši, v poznámkách mám zaznamenáno „masakr“ a ve vzpomínkách bych nalezla obdivně pokyvující hlavy spousty djs, kteří se na tuto ikonu přišlo podívat, stejně jako skupinku obrýlených tanečníků, vybrnkávající beaty vysoko nad svými hlavami. Pod stejnými beaty se otřásá i celá Mecca a hlavní parket.
Po čtvrté hodině je po všem, naprosto vyřízeného Légera v souznění s předchozí hudbou doplňuje kratičkým intermezzem Macio, který je tak rozstřesen, že se při svém kouzelném minigigu ani nepodívá do davu, ovšem i přes to je odměněn nejen jím, ale i samotnou ikonou. Navázal prostě bravurně. Po něm zahájil už štaci další předposlední DJ toho večera Wolscha a opět bohužel posunul set kamsi jinam…
Hiphopeři už nejsou k vidění ani na druhé stagei, nutno jim však přičíst k dobru, že minimal zvládat tak dobře jako oni víc než 30 min, co jsem je viděla poskakovat… To je výkon, za který by se nemuseli stydět ani někteří nudící platící očekávající zřejmě komerční věci a jakousi jednoduchost celého hudebního přednesu.
Suma sumárum - na Rehabu se mi naskytl další kvalitní nečekaný večírek, bohužel místy připomínající dejavu aka Josh Wink v Mecce. Upřímně bych se divila, kdyby chtěl francouzský umělec tento dav opět navštívit, ale byla jsem ráda u toho, když se o to snažil.
Nesquikovi a celému Rehab Teamu patří nejen můj velký dík za neopakovatelnou hudební procházku po aktuálním soundu tohoto Djského velikána.