REPORT

 

Report z párty CzechPoint 10 od Myclicka

Dva a půl roku za sebou, jubilejní desátý mejdan v Abatonu před sebou. Co s tím, co jiného, co zvláštního? Mohli si tu na čtyřech poschodích zahrát dvacetiminutové sety všichni ti, kteří se tu za tu dobu představili a nebo... Udělat tuhle oslavu veselejší a barevnější s množstvím dekorací a alespoň trochu pozměnit pravidla a pozvat nějaká ta jména zahraniční, která stále tak spolehlivě táhnou. B je správně! A co na to stále více rozmazlenější a lenivější publikum? To se v pátek dostavilo a alespoň z poloviny vyjma “chilloutu“ prostor před každým pódiem zaplnilo. Ale teď hezky skoro od začátku a skoro až do konce...

 

Jeden hlídá, druhý prodává, třetí šetří...

Z té tramvaje deset minut před jedenáctou se mnou nevystoupil nikdo, tam nahoru do kopce se pár metrů ode mě klátily jen čtyři postavy v tmavém oblečení. Bylo úplně jasné, kam v tuto hodinu míří, kam jinam se po tomhle otevřeném prostranství můžete také pěšky pustit, že? Stejně tmavý mundůr s nápisem Security měl ten postávající muž, který dokonale splýval s okolní tmou. Ne, tentokrát mi ho nebylo líto, na mrazivé zimní noci už může na tomhle místě naštěstí jen vzpomínat... Další dva mladí pánové v prázdné temné ulici pouhých pár kroků za ním, však měli úplně jiné úmysly. “Ňáký kulatý?“ vyštěkl otázku jeden z nich. Tak vida, i cukrárnu už tu mají a v akci jsou tentokrát lentilky, s nimiž si tuhle párty přeci musíte stoprocentně užít! To mladá a tuze rozpustilá slečna v šatně se neukázala jako dobrá obchodnice... “Dejte si tu bundu do batohu a zaplatíte mi jenom dvacku,“ radila mi zkušeně. Při pohledu do jejího království bylo jasné hned, o co tady běží. Buď to tak udělali všichni a nebo mě čeká jen další akce, za níž je sice mnoho úsilí, nicméně ten milión obyvatel Prahy včetně kojenců má teď úplně jiné starosti. Bundu ano, svetr ne, ten si ponechám. Teplota venku šla ve čtvrtek a v pátek rapidně dolů a kdo už měl s Abatonem někdy tu čest, ví moc dobře, jak studený umí tenhle prostor být. Jen tak ze zvědavosti bych někdy do toho nejspodnějšího sálu pověsil na zeď teploměr. :) Pojďme se tam schválně podívat!

Nemohl by být ten chillout konečně útulnější?

Tak vida, i tady se mohou dělat radikální změny. Proč mít DJské pracoviště už zase hned vpravo od těch několika schůdků, když může být přesně u protější zdi... Trefa přímo do černého! Poslední dobou to v té dlouhé nudli burácí jako o život a i tentokrát sem proudil psytrance opravdu pod nátlakem. Jen takhle se vlastně dá tomuhle nežádoucímu vyrušování zabránit. Kdo má rád psytrance, ten zůstane o patro výše, kdo má rád house, ten jen postoupí blíže k reproduktorům a uspěchaný bicí automat ponechá nenávratně za zády. Za gramofony M&gor Jirka, po CD přehrávačích nezvykle ani památky... Těžko říci, kdy naposledy si vlastně tenhle sympaťák koupil černé kulaté zlato a zřejmě také proto mu pod rukama klouzaly kotouče archivní, konkrétně třeba ten s názvem Crimes od projektu LDOE a vzpomínalo se také na značku Red Melon, zásluhou samotného majitele DJe Dana s jeho nadčasovým EP The Defining Life. Situace na parketu respektive na dlažbě? Šest párů nohou tu synchronně poklepávalo na jednotlivé dlaždice. Přestože je tento prostor mezi promotéry s oblibou prezentován jako chillout, do pohodového místa s míchanými drinky s papírovými deštníčky z baru a s množstvím pohodlných sedaček po obvodu sálu má hodně daleko. Barman by tu zřejmě prodělal i kalhoty, židlí je tu poskrovnu a situace na toaletách by se dala poměřovat s kdejakým squatem.

Užijte si psytrance uvnitř, za chvilku zas vyrazí na louky!

Že tu nenajdete ani mýdlo, ani papírové ručníky, na to už je pražskými kluby protřelý turista zvyklý, ale že k cestě za mušlí budete potřebovat i baterku, to by možná mohl majitel objektu oznamovat s předstihem... Inu ideální kontrast k tomu naleštěnému paláci v Holešovické tržnici, když androš, tak se vším všudy! Než se vydám do těch horních pater, stihnu ještě nakouknout do té moderní obrazárny, která se bez výkonných UV lamp zkrátka neobejde. Teprve s nimi totiž ty krásné malůvky na černých plachtách vyniknou a snadno tak odhalí autorův rozvíjející se talent. Ten pro psytrance už tolik let charakteristický dutý kopák tu do reproduktorů pod tlakem a hodně nahlas ládoval Zbořa a ti zkušenější tanečníci, stejně jako ti, kteří se ty správné úkroky teprve snažili nastudovat, mu v nezvykle přesvíceném prostoru dávali jasně najevo, jakým směrem se má jeho set odvíjet a na co přesně dnes mají náladu. Unaveně oči mi teď těkaly mezi malůvkami a projekcí VJe, která však působila poměrně amatérsky a hlavně k tomuto stylu vůbec nepasovala – škoda. :( Teď však po schodech vzhůru a hned o dvě patra výše, právě tam už totiž přes dobrou půlhodinku řádí manželská dvojka One Way. Rychle tedy za nimi, než si na nádraží vezmou one-way ticket do Polska, tady hrají i ti zahraniční velmi brzy!

Nevidíte jí, ale slyšíte ji a ona to má ráda barevné...

Přestože byla maličká Sensimilia za mixážním pultem sotva vidět, její často zvednutá ruka připomínala, že její partner za gramofony ještě stále neosiřel a teď je všechno jen v její režii. O mávání, skákání a divadýlku byla tahle show především, přesto ovšem namíchali takový koktejl, který musel potěšit nejeden chuťový pohárek. Absolutně nebyli stylově vyhranění a na drum´n´bassu závislí! Na chviličku tady tak neplánovaně zazářil Mylo v jednom z mnoha bootlegů tohoto vystoupení, čas od času se tu mihl breakbeat, náhle se vše zastavilo a pod ruce se jim připletl i dubstepový track. Co na tuhle skrumáž beatů a rýmů naše ne příliš ke změnám tolerantní publikum? Kupodivu vděčně přijalo každičký úder bicího automatu a i přes neoslnivou návštěvnost, s níž souvisel i poměrně jedovatý zvuk, který se v té změti kovu neměl jednoduše o koho opřít, tu vypukl už v půl dvanácté divoký taneční rej. Nad ním se pak pomaličku v prostoru otáčela obrovská hrací kostka, která však měla na svých šesti stranách pouze jedno jediné číslo a můžete hádat jaké... :) Ale ta projekce. :( Zdá se, že mě Quark, Martin, dílna Phase a Kolouch už rozmazlili natolik, že mi málokterá vizualizace sedne, ale tohle připomínalo spíše hodně kostičkovaný šetřič obrazovky nebo ty různé průlety galaxiemi, které jsou dnes součástí téměř každého počítačového přehrávače. Obzvlášť na těch třech velkých přepychových plátnech to přímo bilo do očí...

Proč poslední dobou pořád tak hrozně nahlas?

CzechPoint v počtu DJů pro jednu hudební noc skutečně nešetří a aby si člověk poslechl alespoň čtvrthodinku každého z nich, nachodí tam a zase zpátky slušný počet kilometrů. Navíc tam dole docházelo ke střídání stráží už po pětačtyřiceti minutách a tato stage se ukázala hudebně nejpestřejší. Wector tu mile překvapil s minimalem, sám hlavní organizátor DJ Frock, jemuž dělal za gramofony společnost P.no, zase s dubstepem. Velká škoda, že i tentokrát sem dolů zavítal opravdu jen málokdo, každopádně v jednu hodinu byly ty ostatní sály alespoň z poloviny obsazeny spokojenými vrtiči... Hodně jsem se těšil na set Elektrabela a to byla zásadní chyba! :( Zvukař byl totiž nekompromisní a přesně takhle si to zřejmě stále představoval. Set, který tu míchali dohromady Sidecar a Zviry, za nimiž ještě v projekci zcela mimo rytmus poskakoval Rido z hlavního sálu, jsem doslova protrpěl a nemělo to co dělat s faktem, že jejich zvuk zněl už poněkud archaicky. Vzpomínám rád, ale týrání mi nedělá příliš dobře a teď už mi z uší pomalu stříkala krev. Ani Tomáš ze svých zvukových nároků však neslevil a tak jsem vzal raději do zaječích. Uši totiž dostaly značně zabrat už před týdnem v Crossu, podruhé už bych na to mohl doplatit. :( Jenže ono teď nebylo kam utéci... Právě to řvalo úplně všude a já tolik toužil po něčem tišším a mazlivějším.

Ne každá dvojice může hrát ve dvojici. Bohužel...

Tedy snad ve špatný čas na špatném místě? Slovenský DJ Boss se mezitím přesvědčil, že ani ta slavná The Bells od Jeffa Millse už nefunguje jako tenkrát, Lolla se po vymazleném intru pustila do vyprávění svých vzrušujících zážitků, řezníci z Anglie, co Craggz & Parallel Forces si říkají, tanečníky teď vážně nešetřili a stejně jako rychlá ta muzika byla, stejně rychle utíkal i čas... Ukázalo se, že projekce byla v té druhé půlce noci už konečně ke koukání a zelené lasery tu krájely na kousíčky vše, co jim přišlo pod paprsek. MC Needy byl až příliš utopen v eklektickém setu Frocka a P.na, to Dialect a Monotype si spolu moc nezahráli. Právě druhý jmenovaný se potýkal s technickými problémy a při čtvrtém vypnutí zvuku, který měl za následek hromadný odchod tanečníků, si Dialect neplánovaně střihl sólo set. Pár minut po páté jsem vyrazil do hajan a nechal za sebou ještě stále obstojně zaplněný hlavní sál. Čas se nachýlil... A když jsme u těch časových údajů, tak samozřejmě vše NEJ organizátorům těchto fajn večírků, kteří si k narozkám konečně nadělili zbrusu nový web! Budu ho sledovat, žádná stylová škatulka tu nemá dveře zavřené a myslí se i na nové talenty. Tak jen tak dál a do další desítky co nejvíce spokojených tanečníků!

 
 
 
 

FOTOREPORTY

 
 
 

ČLÁNKY AUTORA

 
 
 
 
 
 
 
 

Partnerské linky: festivaly 2016