REPORT

 

Report z Ultimy v Roxy od Čéši

No to je krása, v pátek 13. narozeniny Roxy a druhý den svátek technařů v praze, Ultima. Co víc si clubber toužící po protancovaném víkendu může přát? Snad jen kvalitní obuv a sílu. Pojďme spolu zhodnotit co se o víkendu dělo v Roxy...

 

Po páteční oslavě která se nesla ve stylu house a naprosto narvaného klubu plného známých i neznámých, rozhodl jsem se, že více svého tanečního času věnuji spíše sobotě a technu. A že moje rozhodnutí bylo správné, na to jsem přišel už v prvních momentech po vstupu do klubu.

Na techno jsem popravdě neočekával příliš velkou návštěvu, mám už nějaké zkušenosti, ale to co na mě čekalo v útrobách Roxy, to překonalo všechna moje očekávání. Dokonce jsem s radostí zjistil, že výzdoba zůstala z pátečních narozenin nezměněná a až na absenci lepších světel a laseru, který by si byť jen naši Djs opravdu zasloužili, to v Roxy vypadalo opravdu velmi dobře.

Hned při prvních tónech které mě zastihly, jsem se v myšlenkách přenesl na divoký západ. Ano, to je to správné přirovnání, divoký západ. I když to na začátku uplně nevypadalo, přišla spousta tanečníků a jejich divokost mohl zkrotit jedině velmi dobrý kovboj. Prvním takovýmto kovbojem, který se ujal své práce, byl Dj Šmuk a jeho hraní rozhodně žádný šmuk nebylo. Šmuk je už pomalu ostříleným hráčem s vizáží neoholeného Paula Newmena a šikovností Roberta Redforda. Jeho kolty, nabité těmi nejostřejšími peckami, nenechaly nikoho v klidu. Jaká radost být první a už krotit takové stádo podupavajících divokých tanečníků. Stojím mu za zády a pozoruji jeho ledový klid a vyrovanost i přes všechny problémy které ho provázely. Šmuk nasadil střeleckou laťku opravdu hodně vysoko a zásobníky rozhodně nešetřil, pálil do nás opravdu skvělé tracky a remixy. Techno, které nás tak dokonale umí rozproudit, rozvášnit, roztancovat. Připadám si jako osamělý mustang, pádící plání a neberoucí ohledy na žádné překážky. Šmuk si se vším tak pečlivě pohrává a jeho vychatané scratchování je mi potěchou. Také máte rádi ten zvuk protočené desky proti špičce přenosky? Whoaaaa, super, je to nezaměnitelný zvuk.

Roxy tančí, směje se, užívá si a čeká na dnešní jedinou kovbojku, hrající ten nejlepší sound, který znám. Nika 77, hezká, hubená s  výrazem pohádkové víly hrající techno. Vražedná kombinace, proměňující každého neposlušného tanečníka, tancujícího mimo rytmus, v mrtvolu. Nika ač žena, ozbrojená po zuby odzbrojující krásou, počkala chvilku než se stádo podupavajících uklidní a posléze ze svých zbraní začala pálit jednu ránu za druhou. Ke konci hraní bylo ale znát, že neudrží zbraně tak dlouho a její tempo začalo pomalu upadat do nezajímavých houštin. Roxy v tu chvíli ale vřela tak jako málokdy a nemohla se dočkat, až tuto sličnou kovbojku vystřídá ten hlavní a největší, sheriff Agent.

Jak je obvyklé, Sheriff vládné svému rajónu a Agent ví, jak na sebranku tančících v Roxy zapůosbit. Jeho monumentálnost vzbuzuje patřičný respekt a jeho metody vzbuzují hrůzu. Po minulém vystoupení jsem měl strach, zda-li to nedopadne se zbylými tanečníky zle, ale stádo bylo stále velmi početné a rozhodně se nezdálo, že by hraní předešlých kovbojů způsobilo nějaké prořídnutí stavu. Agent je ale pravým mužem na svém místě. Stádo si podmanil velmi rychle a dal mu na začátek menší náskok. Své tempo hodně zpomalil, věděl, že když dáte někomu pocit jistoty, že mu nic už nehrozí, vámi nasazený úder bude mít zničující dopad. Sheriff Agent na to měl přeci spoustu času. Náhle se to stalo, rána v podobě tracku od pana Adventa hlubokým tónem ranila všechny tanečníky, mnoho z nich poslala do kolen, ale spoustu dalších povzbudila v ještě větší úprk. Stádo tanečníků se hnalo skrze Roxy takovou silou, že málem v jednu chvíli spadla konstrukce chránící výsostné postavení Djů. Já, zmožen úprkem rychlostí kulového blesku, odebírám se již domů. Nejsem schopen už ani počkat na dva psance dorazivší z jihu - Jamal Djs. O těchto dvou se vypráví velké historky a jejich síla je známá. Strach a únava mi již nedovolila a ani nechtěla uštědřit podívanou na ten masakr, který se tam musel odehrát. Loučím se hrdě a po svých odcházím na osamocenou cestu směr domov ...

Příště, příště mě už neužene sebelepší kovboj.

P.S. Chápu, že ač jsme byli stádo (tanečníků), je nutné pro většinu přežvýkavat a žvýkat, ale proč se také musí někdo chovat jako to špinavé ošklivé prase? Je nutné lepit žvýkačku na zábradlí? Díky jednomu dobytkovi jsem pak sám vypadal jak dobytek :o))) Se žvýkačkou na zádech a mokrým tričkem nevzbuzujete zrovna reprezentativní dojem. Neřeším to, jen bych vám nepřál zákaz žvýkaček jako na východě :o))

 
 
 
 

FOTOREPORTY

 
 
 

ČLÁNKY AUTORA

 
 
 
 
 
 
 
 

Partnerské linky: festivaly 2016