Michael Burian hvězda ZENu v Roxy

Je neděle ráno a další Zen je za mnou. Párty skončila kolem 5:45 i přes marné snahy lidí na parketu "uprosit" Michaela Buriana, aby hrál dál...

Do klubu jsem dorazil kolem jedenácté hodiny večerní a v té chvíli za gramofony již hodinu stál DJ Roman Rai a progressive house v jeho podání již roztancoval pár lidí. Klub byl ještě skoro prázdný a místa k sezení byla stále k mání. Brzy jsem se tomu nedivil, jelikož i mne skoro ihned uchvátily tóny vyluzované z reprobeden, a tak jsem se odebral na parket. Mezi tanečníky vládla pohoda a Rai "nikam nespěchal". Hrál přibližně 128 bpm, ale v průběhu jeho setu začal skoro neznatelně zrychlovat. Za zmínku také stojí také projekce, jež byla na této párty tvořena jedním promítacím plátnem a nemálo širokoúhlými LCD televizory pověšenými kolem pódia.



Asi 5 minut před jednou hodinou ranní se za Raiem objevil Danny Howells a začal si vybalovat svá CDčka a desky. Chvilku na to oblažil již skoro plný klub svým tak známým progressive-electro-housem. Jeho set byl výborný, melodický a tvrdý zároveň. Navíc se zčistajasna "zjevila" jedna věc, která upoutala mou pozornost. Tou věcí byl celobarevný laser upevněný vzadu za DJem asi v úrovni balkonu, který opravdu perfektně podtrhl hudbu, kterou nám servíroval mistr z Velké Británie. Myslím, že do temného tmavého prostoru, jakým Roxy nepochybně je, se laser hodí naprosto perfektně. Během setu Danny Howells docela dost zrychlil a myslím, že na bpm counteru mohlo být něco kolem 135 bpm.



Kdybyste se ale kohokoli zeptali, kdo byl hvězdou večera, reakce bude jednoznačná. Odpovědí bude jméno Michael Burian. Tentokrát zahrál mnoho melodických trancovějších skladeb, takže nezůstalo jen u pro něj v poslední době charakteristického "progressive electra", které předvedl např. na minulém Zenu či na Sensation White. Jeho set byl jednoduše řečeno bomba. Bomba, která začla odpočítávat dobu výbuchu ve tři hodiny ráno a explodovala naplno již po půlhodině jeho setu. Na Michaelovi bylo znát, že si hraní užívá a bavil se stejně jako lidé, kteří jeho set poslouchali. Z výčtu mnoha a mnoha singlů, uvedu jen pár, které mne zaujaly naprosto nejvíc: Cosmic Gate – Analog Feel, Super8 & DJ Tab – Needs To Feel (jak jinak než úžasný dirty electro remix od Wippenberga), perfektní progressivní single Oxia – Domino, nebo např. Sander van Doorn – Grasshopper. Např. Grasshopper zahrál někdy kolem půl páté a to parket byl stále skoro plný. Parket začal viditelně řídnout až po páté hodině ranní, ovšem až do konce zůstalo mnoho posluchačů-tanečníků a když se blížila zavírací hodina, nechtělo se jim odejít a tak Michaela uprosili na přídavek v podobě dvou songů. Ještě následovalo rozloučení, pár společných fotek s Michaelem a pak "hurá" domů.

Sečteno a podtrženo (budu se asi opakovat) to byla naprosto perfektní našlápnutá párty od začátku až do konce, jakou jsem již dlouho v Roxy nezažil. Již teď se těším na další Zen. Tak snad za měsíc nashledanou!