Report z akce Severní vítr v Roxy od Myclicka

Když zafouká severák, Ultima jde stranou...

Kontrolní otázka: "Co udělá fanoušek techna, pokud si chce v Roxy vychutnat svůj oblíbený styl?" Počká si na Ultimu, správně! :) Od deseti večer se pak může zmítat na parketu až do rána, jak je libo... Loni se uskutečnily dvě, letos je to o čekání na květen. Že je to trochu málo? Možná! V sobotu však fanda tohoto nadupaného stylu dostal zajímavý dárek v podobě setů od pěti mladých pánů, navíc mohl porovnat, jak vypadá live act u nás a jak ten anglický a aby toho nebylo málo, z divokého tanečního reje se mohl vydýchat v chilloutu a užít si tam další tři DJe, pro něž se stal minimal legální drogou. I přesto, že se mezi fandy techna rozhodně neřadím, měl jsem jednoduše čas a tak jsem Dlouhou 33 navštívil tento víkend již podruhé a kliky na dveřích jsem se dotkl přesně ve 23:10. Ve srovnání s páteční nocí Breaksome, se ve členitém prostoru klubu ve stejném čase pohybovalo mnohem více nedočkavců. A pár jich bylo dokonce na parketě, který místo původně avizovaného Skipworkera dostala za úkol rozehřát dvojka Machine Funck. Už stařičká Positive Education od Slam signalizovala, že tahle párty rozhodně nebude o listování aktuálními techno katalogy - vypadalo to spíše na vyzdvihnutí těch, kteří se dost zásadní měrou na existenci tohoto stylu podepsali. I když kdo ví, jsme teprve na začátku. Poněkud unaven z páteční noci jsem měl na úvod spíše chuť na posezení v chilloutu, obzvlášť, když k tomu bude hrát sběratel snad všeho hezkého, co se točí: DJ Click Joe.

Mooris je Click Joe, Click Joe bude Mooris. Psst! Jenom jako... :)

Ale co to? Něco je špatně! Nad gramofony si právě páteř ohýbá čahoun Mooris a prostorem zní hodně experimentální produkce, která by ovšem lépe vynikla, když by byla slyšet... :( Příliš potichu na rozjímání a přemýšlení a vlastně příliš potichu i pro taneční kreace. Mnohdy prázdný chillout měl v tomto okamžiku zcela zaplněny veškeré laminátové sedačky těmi, kteří napínali své uši, aby alespoň něco málo z Moorisova setu zaslechli. Nic naplat, zjistíme raději aktuální stav v hlavním sále. A akorát včas! Elektrabel si nalevo od DJského stanoviště zabral sobecky stůl jen a pouze pro sebe a prostřednictvím širokého mixážního pultu a notebooku začal na pomalu se plnící parket "vhazovat" svůj vlastní materiál, svůj vlastní příběh plný života. Nutno podotknout, že oproti oběma mladíkům, kteří párty otevřeli, jemně přitlačil na pilu. To ovšem neznamená, že by jeho šedesátiminutovka obsahovala pouze tupé klíny, které se tak nepříjemně do těch hlav zatloukají. Tohle bylo velmi hravé, veselé, zkrátka muzika, která přímo sršela optimismem, ruku v ruce podpořena kvalitním zvukem. Ti pod pódiem se nechali Tomášovým "rozzářeným" nástupem strhnout, vrtěli se divoce do stran, šlapali zelí, ruce se jen míhaly - vypadalo to na prima večer! Na můj vkus byla zpočátku také poněkud rozzářená světla, o něž se tentokrát na novém dlouhém mixážním pultu staral tandem Pavel/Ondra, nicméně o půl hodiny později už to příjemně tepalo spíše pod rouškou tmy. Tolik zajímavých hostů najednou znamená vždy jen přebíhání sem a tam mezi hlavním sálem a chilloutem. Nevadí...

Co je staré, to je dobré! Co je nové... To taky!

"Ááá, tak tady ho máme, panáčka!" chtělo se mi vykřiknout, když se na už tak vyvýšeném pódiu objevil ještě zmiňovaný vysoký plavovlasý chlapec... Click Joe je tu a určitě má s sebou i kufr samých laskominek. A měl! :) Je až obdivuhodné, co všechno tenhle šikula spolu umí smíchat. Zcela volně proplouval ze stylu do stylu a tak jsme si mohli během sto dvaceti minut vychutnat přemíchnutého Matthew Herberta, vydat se do světa plného fantazie zásluhou Sleepy Hollow od Stefana Goldmanna i zavzpomínat na Yeke Yeke od Mory Kanté v té nejznámější verzi od Hardfloor. Nevěříte? Věřte, tohle všechno vám on smíchá dohromady bez mrknutí oka! S dobrou muzikou to utíká jako voda a tak jsem v půl jedné málem propásl Spyrův nástup. Uf, bylo to o fous! Pokud jsem zmínil, že Elektrabel po Machine Funck přitlačil na pilu, Spyro do té pomyslné kulatiny zajel tak, že si málem vylámal všechny zuby... Nadšené výkřiky mu však jeho správnou volbu okamžitě potvrdily. Ti na parketu to v tuhle hodinu prostě přesně takhle chtěli. Také on vzpomínal, tentokrát na Marco Carolu a Adama Beyera a teď už zcela plný parket poctivě dusal do rytmu. Zdá se, že nastupující Makaton bude spokojen! Ten ovšem pro souznění notebooku s Abletonem a přídavnými mašinkami, musel získat nejprve nějaký prostor a když máte vedle sebe na lešenářské konstrukci hned čtyři gramofony a k nim dva široké mixážní pulty Pioneer, příliš ho nezbývá. Jeden gramec musel z kola ven. "Plave mýdlo po Vltavě..." Tak třeba ten druhý zleva. :) Zapojeno, funguje - jedem!

VJ Kolouch? Král hran!

Ostré zvuky, různé efekty a pod tím tepavý rytmus - to vše se dralo náhle ven na povrch a aby ti dole nebyli ochuzeni také o vizuální zážitek, paprsky zeleného laseru, který byl upevněn nad velkým plátnem, skýtaly úžasnou podívanou! Kdy já jsem vlastně tenhle výdobytek moderní techniky, který "promítal" třeba i hada na balkón či sestavoval různé obdélníky, viděl v tomto klubu naposledy? Tuším nějaký ZEN, ale to už je hodně dlouho zpátky... Na plátnech a dvou plazmách jste si zároveň mohli užít exkurzi v tajuplném světě VJe Koloucha. Rychlovlaky, auta, autobusové zastávky, ale i velmi pomalu se měnící vodorovné proužky a samozřejmě nezbytná rodinka kolouchů všech velikostí. Čím hranatější, tím lepší - tenhle mladík si hrany poměrně oblíbil a přesto, že je mým favoritem stále VJ Quark, tentokrát to byla příjemná změna! V chilloutu mezitím Ála za podpory divokého skandování: "Jaroměř! Jaroměř!" sklízel u svých fandů úspěch například s bootlegem Aphex Twinovy klasiky Window Licker a s pusou od ucha k uchu jim servíroval jednu zajímavou skladbu za druhou. Fandové byli spokojeni, ti ostatní také... Blížila se třetí a Makatona by měli na pódiu vystřídat jablonečtí "Murder Boys".

"Tancuj, naslouchej, přemýšlej, soustřeď se, vzpomínej! Cítíš to taky?"

Na pódiu to tedy vypadalo následovně: holohlavý Daho v modrém "firemním" tričku putovní tour si zcela vlevo z pohledu diváka rozbaloval Final Scratch. Zcela vpravo si zase jeho dlouholetý parťák Ginger v tričku zeleném připravoval ty správné placky, přičemž mezi nimi řádil ještě stále Makaton, u něhož se dopředu nedalo odhadnout, kdy vlastně hodlá skončit. V okamžiku, kdy už jste měli pocit, že tohle je ta poslední, jako kdyby ho samotný tenhle fakt vyděsil a tak přihodil další přídavek. A ještě jeden... A už dost! :) Majitelé obchodu Nula2 začali po kamarádovi z Anglie velmi tiše a nenápadně a určitě tak zaskočili nejedno rozhýbané tělo v sále, které se chtě nechtě muselo zastavit. Tohle bylo ovšem pouze jakési dramatické intro před následnou smrští! Takový klid před bouří... Vzápětí další diktát bucharů potvrdil, že na cestu do peřin je stále ještě dost času. Přesto nebyla tahle souhra čtyř gramofonů a dvou mixážních pultů pouze o loopech. Odvíjel se tu jako na filmovém pásu příběh, v němž se stále něco dělo a nikdo přece nemluvil o tom, že to nutně musí bouchat od začátku do konce. Nebo ano? Dočkali jsme se různých hlasových vsuvek a také zásluhou dvojky D & G (neplést s Dolce & Gabbana!) jsme vzpomínali. Jako pohlazení pak působilo třeba zařazení překvapivě nalomených Kraftwerk.

Pokud vás to bavilo, tenhle seriál má ještě třináct dílů...

Bohužel řady těch dole k ránu už poměrně prořídly. Že by ani ti mladí již neměli energii? Je na místě zmínit, že úroveň zvuku byla v časných ranních hodinách mnohem zastřenější a o něco méně hlasitější, než tomu bylo těsně za startovní čárou. Půl pátá tam někde v dálce na Staroměstském náměstí odbila, tedy nejvyšší čas vydat se na kutě! I přes jednu nefunkční plazmovou obrazovku, která byla tentokrát zavěšena kousíček od horního balkónu v jeho středu, si dovolím tento večer označit jako dokonalý. Atmosféra byla žhavá, ta energická hudba se obešla bez dudlíků a jen s pár návleky, vážně nemám co bych vytknul. Líto mi bylo snad jen barmanů, pro něž byla tato párty spíše utrpením. Ono, když máte plný klub a o vaše tekutiny není zájem, zatímco na záchodě teče voda proudem, ta noc ve službě utíká opravdu p-o-m-a-l-u. :( Tak ještě třináctkrát ten vítr ze Severu zafouká... Pokud dorazí i do toho vašeho města, nebojte se ho. On vám maximálně rozcuchá vlasy, ale po hudební stránce by vás měl dostatečně uspokojit! A kdypak se asi dočkáme vichřice z Jihu, Západu a Východu? To jistě ukáže čas.