Kanzyani v Barceloně: report a fotky od Kreose

23. únor, páteční večer v Barceloně a já opět přemýšlím kam vyrazit. Hledat ve Španělsku něco na internetu, pokud chcete zjistit co se ve kterém klubu děje, není až tak jednoduché. Za prvé, zdaleka ne všechny kluby mají své internetové stránky a za druhé, pokud internetové stránky přeci jen mají, tak většinou nejsou v angličtině. I přes mojí špatnou španělštinu jsem však pochopil, že ve zmíněný den bude hrát v Nitse – Apolo, jednom z nejznámějších klubů v Barceloně můj oblíbený DJ ze Slovinska, Valentino Kanzyani. I když mi hrozilo, že na tuhle party půjdu sám, řekl jsem si že tam nesmím chybět. Malou sešlost v našem bytě s přáteli jsem pojal jako warm-up a protože klub otvíral v 00:30, vydal jsem se před první hodinou v noci objevit další neznámé místo v katalánské metropoli.

O klubu Apolo se často zmiňují i průvodci pro turisty, proto jsem se trochu bál, že to bude další místo naplněné cizinci všeho druhu z celého světa. Opak byl naštěstí pravdou. Když jsem dorazil na místo, začal jsem trochu váhat, zda jsem tu správně. Na adrese, kterou můžete najít na internetu, totiž klub Nitsa zjevně není. Místo něj tu stojí rozlehlá budova Teatro Apolo. Hlavní vchod do komplexu se patrně nachází na třídě Paralel•l, tam je nejspíš i ono divadlo (podle mě ale už nehraje). Sala Apolo, tančírna, je hned za rohem v ulici Carrer Nou de la Rambla, číslo 113. Abych se ujistil, že správně hledám klub Nitsa, zeptal jsem se ochranky, která mi řekla, že jsem na správné adrese a ukázala mi vchod. Dvě sympatické slečny na recepci se mě zeptaly, jaký program hledám, zda Valentina Kanzyaniho v klubu Nitsa, nebo někoho jiného, kdo ten večer hrál v sousedním klubu Apolo. Začaly docházet drobné nesrovnalosti: Apolo je rozděleno na dvě části – Sala Apolo, což je klub Apolo, a Sala [2] což je klub Nitsa. Pokud se vám zdá 15 euro za vstupné příliš, můžete na internetových stránkách klubu zažádat o členskou kartu. Karta stojí 18 euro a pokud jí máte, tak vstup do Apola neplatíte vůbec nebo jenom 8 euro. Záleží na dni a na programu. Podle instrukcí ochranky jsem začal stoupat po schodech nahoru, což byla další věc, která mě překvapila, protože z České republiky jsem zvyklý, že většina klubů se nachází v podzemí a ne v patře.

Další překvapení na sebe nenechalo dlouho čekat. Klub byl větší než jsem očekával, velký parket byl lemovaný boxy na sezení a zvýšeným ochozem a nad tím vším byl ještě velký balkon. Všechno bylo v červené a černé barvě a prostor bývalé tančírny mi připomínal pražskou Roxy, ovšem ve větším a zdobnějším provedení. Horší však bylo, že hodinky ukazovaly pár minut po jedné hodině v noci a klub byl téměř prázdný. Využil jsem tedy nízké koncentrace lidí a šel jsem si na bar koupit jednu canyu, malé točené pivo, za kterou jsem zaplatil 4 eura (obyčejně stojí asi 2,50), a šel na balkon. Pomalu začali přicházet další návštěvníci, za půl hodiny už bylo v klubu docela rušno a za hodinu docela plno. Nejsem hudební odborník a tak řeknu, že už od začátku zněl klubem příjemný minimal, který by vás možná neroztancoval, ale určitě byste se alespoň pohupovali do rytmu. Několik nadšenců však nečekalo, až se parket zaplní a začali tancovat hned po příchodu. Valentino Kanzyani, hlavní hvězda večera, začal hrát za potlesku na uvítanou ve tři hodiny. Nejprve pomalu utlumil hudbu svého předchůdce a pak se z ohromných reproduktorů po stranách podia začal ozývat podobný zvuk, jaký vydává symfonický orchestr když ladí své nástroje před začátkem koncertu. Z tohoto základu plynule navázal na minimal, který hrál předtím a začal nenápadně zrychlovat a přidávat další a další beaty. Ne, že by přechodzí DJové – rezidenti DJ de Mierda a DJ Fra - nedokázali zvednout lidi ze židlí, ale teprve když se za gramofony postavil Valentino vytvořil v klubu tu pravou energii která vychází z dobré hudby a lidí – potlesk, nadšený křik a vískot, ruce nahoře – bylo vidět, že lidé vědí kdo jim zrovna hraje a proč do klubu přišli.

Valentino úspěšně lákal na parket další a další lidi, až tam za chvíli doslova nebylo k hnutí. Několikrát se mi stalo, že jsem neschopen dalšího pohybu uvízl v mase lidí a musel čekat, až se někde uvolní místo, aby se dav alespoň trochu rozestoupil. Přiznávám, že jsem doufal, že Valentino zahraje něco rychlejšího, protože minimal k mým oblíbeným stylům zrovna nepatří, ale v tomhle případě jsem se neubránil a musel jsem si zatancovat s ostatními, to co hrál se mi totiž vážně líbilo. Únava ale postupovala a nepomohl mi od ní ani Jack Daniels s colou (za 8 euro) tak jsem se musel velmi nerad o půl šesté s klubem rozloučit a v nejlepším party opustit. Jak dlouho ještě produkce pokračovala nevím, ale do sedmi, možná do osmi hodin ráno určitě.

Sala Nitsa, Sala [2] nebo Apolo, jak chcete, mě příjemně překvapila a jistě to nebylo jen tím, že jsem tak dlouho nikde nebyl. Vyšší ceny, fronta na šatnu a fronta na toalety sice nijak příjemné nejsou, ale podle zkušeností z České republiky jsem nečekal že to v Barceloně bude jinak. Ač jsem byl na téhle party sám, tak jsem si tam tak nepřipadal, prohodil jsem pár slov s několika lidmi, které upoutal můj fotoaparát, objevil nové místo s přátelskou atmosférou a ještě si poslechl dobrou hudbu.

Sala Apolo
Carrer Nou de la Rambla 113
Barcelona
metro L3 – Paralel•l
http://sala-apolo.com
http://nitsa.com
http://clubbingspain.com